 |
| Karel Kryl s kytarou |
Karel Kryl patří právem mezi naše lásky.
Je to velký básník a jeho texty o tom hovoří. To umí takto napsat jen výjimečná osobnost, a to Karel je. Možní i proto už mezi námi není, zanechal nám ale své odkazy v podobě krásných písní. Pokud nerozumíte, vracejte se znovu, než vám to zapálí. Takový umělec není všední člověk, veršovat takto myšlenky umí málo, málokdo.
Přinesl srpen září od západu
a časný podzim marně čeká na sníh
-
Slunce je zlatou skobou na vobloze přibitý,
pod sluncem sedlo kožený,
pod sedlem kůň, pod koněm moje boty rozbitý
a starý ruce sedřený.
Dopředu jít s tou karavanou mraků,
schovat svou pleš pod stetson děravý,
[: jen kousek jít, jen chvíli, do soumraku,
až tam, kde svítí město, město bělavý. :] jé
Vítr si tiše hvízdá po silnici spálený,
v tom městě nikdo nezdraví,
šerif i soudce - gangsteři, voba řádně zvolený,
a lidi strachem nezdravý.
Sto cizejch zabíječů s pistolema skotačí
a zákon džungle panuje, je je jéé
provazník plete smyčky, hrobař kopat nestačí
a truhlář rakve hobluje.
V městě je řád a pro každého práce,
buď ještě rád, když huba voněmí,
[: může tě hřát, že nejsi na voprátce
nebo že neležíš pár inchů pod zemí. :] jé
Slunce je zlatou skobou na vobloze přibitý,
pod sluncem sedlo kožený,
pod sedlem kůň, pod koněm moje nohy rozbitý
a starý ruce sedřený.
Pryč odtud jít s tou karavanou mraků,
kde tichej dům a pušky rezaví,
[: orat a sít od rána do soumraku
a nechat zapomenout srdce bolavý. :]
Já adoruji Karla Kryla,
postavím ho na piedestal vedle sira Winstona, který se dožil úctyhodného věku a chvály docela hodně... český lidi jsou blbec a nerozumí. Karle Kryle tys na piedestal nechtěl...ale my co víme o tobě a tvém životě - ano! Na nádraží by ses za své jméno styděl - vyhnali tě přece! Zpívej a cituj básně dál....to je síla.
Ty nezemřeš Nikdy!
