Toho kdo chce jít, osud vede, toho, kdo nechce, vleče.
Každý z nás si v životě něco prošel. Dobré, zlé, skvělé, průměrné… To byly naše dny. A znova budou.
Ale budou jiné? Nebo budou stejné? Čím to ovlivníme?
Annu Kurnikovou zde už nehledejte...není tu a nebude!
Pro dnešní den s úsměvem
Anny Kurnikovové - je to nejkrásnější úsměv široko daleko, pokud jste si nevšimli, tato dívka rozdává nejen krásu na všechny strany, ale i široký šťastný úsměv. Úsměv ze srdce, to znamená dar z duše krásné ženy pro každého. Proto její fotografie se budou na stránkách webu často ukazovat.
Naberte energii a sílu Anny - to vám přeji - klišé "šťastná to žena" to snad nepokazí - ten její úsměv, podívejte se ten je přirozený.Vyhněte se blbcům na internetu. A učte se pracovat s informacemi. Meditace ženy:
V tomhle životě jsem žena. V mém příštím životě bych byla ráda medvěd. Jsi-li medvěd, držíš zimní spánek. Neděláš nic jiného, než že šest měsíců v jednom kuse spíš. To bych vydržela. Než jdeš spát, musíš se pořádně nacpat. To bych taky snesla. Když jsi medvědí holka, tak porodíš své děti ve spánku. A ty nejsou větší než vlašské ořechy a když se probudíš, jsou z nich už správná odolná mláďata k mazlení. To bych teda určitě vydržela. Když jsi máma medvěd, tak každý ví, že to myslíš vážně. Ten, kdo by zlobil tvoje mladé, dostane facku. A když tvoje mláďata něco provedou, dostanou taky jednu za ucho. To bych snesla. Když jsi medvěd, pak tvůj partner OČEKÁVÁ, že ráno budeš vstávat nabručená. OČEKÁVÁ taky, ze máš chlupaté nohy a pořádné špeky. Ano. Myslím, ze budu medvěd!
Povězme si něco k tomu textu - je jedinečný, dobře poslouchejte přátelé!
Já křídla mít hlídám den, který mi dá tvou tvář... My dva se přece musíme ještě jednou potkat...víš, já tě nikdy nepřestanu hledat...na této zemi Touha dobýt vesmír je nesmyslná, vesmír je přece v každém z nás. Theodor Fontane Proporce krásy jsou jasné: 100%.
A zase pouštím, znovu...A vím, proč...Tato písnička, tento krásný hlas, mě vracejí do času, kdy jsem byla dívkou, skoro dítětem...
Před sebou vidím své rodiče, maminka krásně tančila, byla menší, drobná, tatínek vysoký, zelenooký sportovní, štíhlý typ... Já stála ,,Tenkrát" opodál, velmi hubená, se silnými skly na ošklivých brýlích, ostříhaná na kluka a snila...Snila o tom, zda budu někdy tančit, zda pro mě někdy přijde ten vyvolený s kouzelnými slovy:,,,Smím prosit?"...Nebyla ve mně závist, jen velká touha být někdy tou, která má tanečníků ,,plný" taneční pořádek... Snad ta velká touha i snažení, zapomenout na nemoc, způsobila, že jednoho večera jsem stála na tanečním parketu v matčiných slavnostních šifonových šatech a tančila... Tančila celou noc... V nádherných šatech, s dlouhými vlasy, místo brýlí kontaktní čočky a v rozzářených očích radost a očekávání čehosi, co jsem neznala... A na takovou noc nelze zapomenout... Díky,příteli,že jsi mně dal přivonět ke květině, která je v mé ,,kouzelné" skřínce"... Tenkrát, tenkrát voněl čas a jak koně bílý koně běžel kolem nás...
Vznik města se datuje do doby, kdy byla země vystavena ničivým nájezdům barbarských kmenů po rozpadu římské říše. Před nájezdy utekly také obyvatelé kraje Venetia, a to na ostrovy v pobřežní laguně, kde byli výborně chráněni, neboť dobyvatelé neměli dostatek lodí, na kterých by mohli uprchlíky pronásledovat. Okolo roku 810 začalo na ostrovech vznikat město, roku 827 zde bylo založeno biskupství.
Foto mapy Benátek
Růžová ložnice
Historie v komentáři
Část města a kanálu dopravy
Benátky (Venezia) najdeme na nejsevernějším pobřeží Jaderské moře, umístěné mezi lagunami. Ve městě žije více něž 271 000 obyvatel.
Město Benátky vzniklo v roce 810 na ostovech Rivoalto uprostřed laguny. Obyvatelé Malamocca, v té době důležitého centra, se tak rozhodli po trvalých nájezdech nepřátel. Po rozpadu Západořímské říše se stalo centrem středomoří, hlavně díky obchodu s orientem. Brzy vznikla Nejjasnější benátská republika (Serenissima Repubblica di Venezia), která vydržela až do 18. století. Hlavou státu byl Dože, který obýval Dožecí palác. Nejvyšší slávy se Benátkám dostalo v 11. až 15. století, k Benátské republice byla tehdy připojena Istrie a Dalmácie (dnes Chorvatsko), později oblast až k Alpám. Republika oficiálně skončila až tažením Napoleona Bonaparta 14. května 1797 a stala se územím Habsburků. V období 1848 - 1849 ještě krátce vznikl samostatný celek, který měl navázat na tradici Benátské republiky. V dalších letech připadá město opět Rakousku - Uhersku ale brzy (1866) je připojeno k nové, sjednocené Garibaldiho Itálii. Roku 1987 byly Benátky zapsány na seznam UNESCO.
Naše láska...Pepíček...! Pepa slaví a hraje přátelům. Náladová videa, písničky zazpívejte si. Kdy se tady můžete zase rozšoupnout. Život je krátký a tvrdý. Co víc k tomu dodat, poslouchejte s Pepíčkem. Video se povedlo!
"Pamatujete si jak jste byli naposledy zamilovaní? Vaše srdce bylo v sedmém nebi. Vaše myšlenky poletovaly na květech štěstí a optimismu jako motýli. Byl to báječný pocit. Co báječný, skvělý pocit to byl. A teď si zkuste představit, že to můžete prožívat každý den. Ano, takto můžete milovat sebe, a vy nikdy nikam neodejdete. Jakmile jednou najdete lásku sami k sobě, bude s vámi po zbytek života. Zkuste si vytvořit ten nejlepší vztah ve svém životě…
PROXIMUS SUM EGOMET MIHI (Terentius, Dívka z Anru 636) Nejbližší sobě jsem já sám (srovn: bližší košile než kabát)"
Bezesporu Marie patří mezi naše lásky. Je neuvěřitelně krásná a pozitivní osobnost a zpívá dobře s nádhernými texty. Už jsem o ní psal, vyhledám to znovu a odkážu pro vás.
"Pokud nejste v životě spokojeni, je na čase změnit chování, které vás do současné situace přivedlo," radí ve své knížce Jak být v životě šťastnější (nakl. Grada) autorky Heather Summersová a Anne Watsonová a uvádějí sedm nejdůležitějších pravidel chování, podle kterých se podle nich chová většina šťastných lidí.
1. Buďme strůjci svého štěstí
Mnoho lidí není se svým životem spokojeno. Nebaví je práce, mají problémy s partnerem, nebo se jim nelíbí, kde bydlí. Jenže místo toho, aby dali výpověď, rozešli se nebo odstěhovali, jen donekonečna brblají nad svým nešťastným osudem, jehož jsou bezmocnými oběťmi.
Naštěstí svůj osud můžeme ovlivnit. "Každý člověk je zodpovědný za své chování," tvrdí autorky knížky Heather a Anne a nemyslí to jako žádnou výhružku, ale naopak příležitost. Prostřednictvím našich činů máme podle nich v rukou i jejich důsledky, a tak můžeme ovlivnit prakticky vše, co se nám v životě děje, a to mnohem více, než si myslíme.
A protože tu výpověď za nás nikdo jiný nedá, ani si nenajde lepší domov nebo partnera, je prvním pravidlem šťastného chování být pánem svého osudu, nebát se konečně něco podniknout a být opravdu svého štěstí strůjci.
2. Nevzdávejme to
Ilustrační foto: Africké štěstí
Někdy, když se konečně odhodláme jít za svým štěstím, jakoby se proti nám najednou spiknul celý svět. Když dáváme výpověď v práci, zrovna nám zvýší nájem a nemůžeme si dovolit přijít o stálý příjem. Když se rozhoupeme ke stěhování z malé garsonky, přijdeme zas nečekaně o práci a na větší byt už nemáme peníze. A tak to vzdáme.
Ale chyba je opět hlavně v našem chování. Copak těm šťastnějším přál osud víc než nám? Nikoli. Jednoduše za své štěstí více bojovali a nevzdali to hned na první překážce. "Šťastní lidé vždy dokončí to, co začali. Mají vůli i vytrvalost dotáhnout vše do konce, i když jim okolnosti nejsou nakloněny," tvrdí autorky Heather a Anne a nabádají nás rozhodně nic nevzdávat. Protože pak dokážeme i to, co jsme sami považovali za nemožné.
3. Nebojme se riskovat
Aby se nám nakonec povedlo i přes všechny nástrahy dokázat nemožné, musíme se naučit řídit ještě dalším pravidlem chování šťastných lidí. A sice nebát se udělat něco jinak než obvykle a zkusit trochu riskovat a využít nečekané příležitosti.
Instinkt vám sice radí držet se zpátky, ale tím vám brání najít novou cestu ke štěstí. Šťastní lidé podle nich nespoléhají na vyšlapané cestičky, ale jejich mysl je otevřená novým postupům.
Pokud nás tedy vyhodili z práce a my se chceme přesto přestěhovat, proč si nezkusit najít místo rovnou i s ubytováním. Když nám zvedli nájem a my se bojíme dát výpověď, můžeme si najít spolubydlící. Šťastné řešení existuje vždy, jen způsob, jak se k němu dostat, může být někdy nečekaný.
4. Věřme své intuici
Na cestě ke štěstí nám může hodně pomoci i naše intuice. Jde jen o to jí začít naslouchat stejně pozorně jako kamarádkám, rodičům či partnerovi. Když pak narazíme na inzerát na vysněnou práci i s ubytováním, nenechme si ji hned vymluvit, jen proto, že za ní musíme odjet na druhý konec světa. Zkusme místo poplašených kamarádek vyslechnout svůj vlastní pocit.
"Šťastní lidé se plně spoléhají na své smysly a intuici," míní autorky. A právě proto je potkávají všechny ty šťastné náhody a zajímavé příležitosti. Nebojí se riskovat a poslouchají svůj vnitřní hlas, který jim řekne, jestli to mají zkusit, nebo ne.
5. Vycházejme dobře s ostatními
Štěstí člověka závisí do značné míry na jeho mezilidských vztazích. Všimněte si, že právě šťastní lidé dokážou většinou vycházet s ostatními velmi dobře, a to v mnoha různých situacích. Uplatňují v jednání s nimi totiž jednoduchý princip, který Heather a Anne formulují takto: "Zaměřte se na to, co máte s ostatními společného, a nevyzdvihujte rozdíly."
Začneme-li se tím řídit, logicky se tak vyhneme mnoha konfliktům, ať už na pracovišti, se sousedy i jinde. Možná se nám už šéf nebude zdát tak strašně arogantní, pobavíme-li se s ním o naší společné zálibě v chování koček. Sousedé už snad nebudou v noci tak hluční, když se ukáže, že stejně jako oni, nemůžeme často usnout.
Pokud to má ale opravdu fungovat, nesmíme si to, co nás s druhými spojuje, vymýšlet nebo se snažit sblížit přes drby a pomluvy někoho třetího.
6. Zaměřme se na pozitiva
To, že s úsměvem jde všechno lépe, potvrzuje i další pravidlo šťastného chování, které radí snažit se vidět pozitiva v každé situaci. "Mají optimistický výraz a vědí, jak se oklepat ze starostí a obav," popisují autorky typické šťastlivce, kterým se negativní události zdánlivě vyhýbají. Na druhou stranu neustále zakaboněný pesimista, který čeká od života to nejhorší, se toho s velkou pravděpodobností dříve či později opravdu dočká.
A proto zvykneme-li si i ve všech životních situacích hledat vždy pozitiva, nikoli negativa, bude se v našem životě vyskytovat nepříjemných událostí méně a méně. A tak místo hořekování nad strašným šéfem v práci se zkusme pro změnu zaměřit na to, že ostatní kolegové jsou moc fajn. V malém bytě zas nezoufejme nad tím, jak se nám tam nic nevejde, ale radujme se, že nemáme místo na zbytečnosti a že platíme menší nájem. Pozitivum se dá najít na všem. Jen chtít.
7. Dělejme si radost
Sedmý šťastný princip chování se aplikuje snad nejsnadněji. Nabádá nás věnovat se naplno těm aktivitám, které nám přinášejí nejvíce štěstí. To ovšem předpokládá, že jsme si toho, co nás dělá šťastnými, opravdu vědomi. A to už tak jednoduché není. Někdo je nejšťastnější v práci, jiný když odpočívá u televize, další zase touží cestovat.
"Nejsilnějším zdrojem štěstí je kontakt s lidmi. Ať už je to s přáteli, rodinou nebo blízkými partnery"
Zato hromadění stále většího majetku nás podle nich šťastnějšími neučiní, jen nás to bude nutit chtít stále víc.
Pohledný chlapec s charakteristickým chlapským vzhledem. Líbí se ženám. Idol pro zamilování. Modré oči. Řezané rysy. Sportovec. Povolání: atlet - desetibojař Věk: 37 Datum narození: 26.11.1974 Znamení: střelec
Roman Šebrle je český atletický vícebojař a olympijský vítěz z roku 2004. Pochází ze sportovní rodiny – jeho otec skákal do výšky a závodně lyžoval, obě babičky cvičily ve spolku Orel a o pět mladší sestra Jana vystřídala atletiku, karate a tenis. Čtrnáct let hrával Šebrle závodně fotbal, ale miloval i atletické závody. Jeho disciplínou byl skok do dálky. V roce 1992 však sledoval v televizi zlatý triumf průkopníka českého desetiboje Roberta Změlíka a rozhodl se následovat jeho příkladu. Na olympiádu v Sydney 2000 odjížděl již jako jeden z favoritů a ke zlatu mu chyběl skutečně kousek, skončil druhý. Už půl roku po olympiádě se ale stal halovým šampiónem a na jaře 2002 šokoval svět novým světovým rekordem: 9026 bodů! Jako první a dosud také jediný desetibojař překonal Roman magickou hranici devíti tisíc bodů. K tomu přidal evropský rekord v halovém sedmiboji (6420 bodů), první vítězství na Grand Prix a narození potomka. A v roce 2004 zvítězil na olympiádě a stal se populární osobností nejen ve světovém měřítku, ale také v českém prostředí. V běžeckých disciplínách je mu cenným rádcem manželka Eva, bývalá reprezentantka v běhu na 400 a 800 metrů. Po měsících míjení na atletických mítincích spolu začali chodit na Silvestra 1998 a v roce 2002 se jim narodil syn Štěpán. Po obhajobě titulu evropského šampiona v Göteborgu v roce 2006 se stal zároveň prvním desetibojařem, který dokončil 35 závodů s celkovým součtem přes 8000 bodů. Roman Šebrle stále patří ke světové atletické špičce.
Nádhernej chlap, a skvělej sportovec. Skromný člověk, který si na nic nehraje.
Něco o lásce potřebuje každý, a toto je spíše pohádka a na pohádkový web. Naše sny budiž tedy pohádkové lásku možná nepotkáme nevidíme ji, ale je tu, vím to. A život, ten plyne s časem dál....
INTER UTRUMQUE TENE: Drahé kameny - diamanty: "Diamant má trvale rostoucí cenu, je výbornou investicí. K tomu není moc co dodat. Názory jsou trvale dlouho přesné a vystihují dobře skutečnost. Již 100 let cena diamantů stoupá. Darovat diamant je nejen krásné, ale i chytré. Daruješ nádheru, energii, sílu a zároveň jistotu a zabezpečení a zisk.
Diamant je pro své fyzikální vlastnosti jedním z nejcennějších drahých kamenů, které se na naší planetě vyskytují. Je nejtvrdším známým nerostem a velmi dobře také odolává poškození působením vnějších vlivů, včetně např. kyselin.
Surový diamant však vzhledem připomíná spíše kousek skla a teprve dokonalé vybroušení a vyleštění fazet udělá z hrubé suroviny výjimečný skvost, vynikající brilancí a zářivou hrou barevného spektra. Takový diamant je nejenom krásnou ozdobou, ale také jistou finanční investicí a zárukou do budoucnosti."
Lída Baarová se narodila v rodině magistrátního úředníka Karla Babky jako Ludmila Babková. Umělecký pseudonym si zvolila podle otcova přítele, kněze a spisovatele Jindřicha Šimona Baara. Její sestrou byla dalších z vynikajících českých hereček Zorka Janů. V roce 1924 začala navštěvovat reálné gymnázium po jeho absolvování přestoupila na konzervatoř, kde byla pouze rok a půl. Poté se věnovala pouze práci před kamerou. V 17 letech ji filmaři zlákali, aby hrála ve veselohře ,, Kariéra Pavla Čamrdy ,,. Studenti konzervatoře měli zakázáno filmování a povolen byl jen kompars. Film měl úspěch, ale Lída musela konzervatoř opustit. Příležitostně účinkovala i na Pražských divadelních scénách. Úspěch měla hned ve svém prvním filmu Kariéra Pavla Čamrdy (1931), a proto si ji filmaři okamžitě oblíbili. Již o rok později hrála s Vlastou Burianem ve veselohře Lelíček ve službách Sherlocka Holmese (1932). Zahrála si i s mnohými jinými komiky prvorepublikové a protektorátní éry. Ve svém filmu Lidé na kře (1937) jí režisér Martin Frič dal možnost vyzkoušet si vážnější dramatickou roli a ve Vávrově snímku Panenství (1937) se setkala s další velkou herečkou té doby - Adinou Mandlovou.
V českém filmu se naposledy objevila v roce 1941, pak odešla do Itálie. Těsně před koncem druhé světové války se vrátila a režisér Jan Alfréd Holman jí obsadil do připravovaného snímku 13. revír. Po osvobození Holmana vystřídal na režisérské židličce Martin Frič a místo Lídy Baarové si hlavní roli zahrála Dana Medřická. Baarové se podařilo uprchout z Československa zpět do Itálie, kde sehrála ještě řadu rolí a mezi jinými ji obsadil i Federico Fellini do jedné z rolí ve svém filmu Darmošlapové. Šla z natáčení do natáčení v letech 1931 - 1941 měla na svém kontě 31 celovečerních filmů. Za roli komtesy Blanky v komedii Dívka s modrém získala v roce 1940 národní cenu. V roce 1934 si ji německá UFA vybrala do snímku ,,Barkarola,, do hlavní role. Film z ní přes noc udělal hvězdu. Opačné pohlaví vždy úplně uhranula svou krásou. Zahrála si v něm s hercem Gustavem Fröhlichem, který rovněž velmi stál o to, stát se jejím partnerem životním. Přestože se Fröhlich rozvedl, ke sňatku s Baarovou nedošlo. Možná má na Fröhlichovu nezdaru svůj podíl ministr propagandy třetí říše Joseph Goebbels, o jehož vztahu k Baarové se do dneška vedou dohady. Výpovědi a svědectví samotné Baarové o jejím údajném milostném románu s tímto mocným nacistickým pohlavárem se v různých souvislostech rozcházejí a často si protiřečí. Měla i nabídku z Hollywoodu, kterou odmítla a ve stáří toho velmi litovala. Jako jedinou z českých hereček ji uvádí i slavná Encyklopedia Britannica.
Její krása ji byla osudnou a po 2. světové válce byla obžalována z velezrady a kolaborace ve vězení strávila 16 měsíců. Na Štědrý den 1946 byla propuštěna, když nebyla schledána vinnou a osobní vztah nespadal do doby zvýšeného ohrožení republiky. Provdala se za J. Kopeckého a v roce 1948 uprchli do Rakouska. Hrát nepřestala - Německo, Španělsko , Itálie. V roce 1966 se znovu provdala za lékaře Kurta Lundwalle a žila s ním v Salzburgu. V roce 1972 manžel zemřel a od té doby žila sama.
Těsně před koncem druhé světové války se vrátila a režisér Jan Alfréd Holman jí obsadil do připravovaného snímku 13. revír. Po osvobození Holmana vystřídal na režisérské židličce Martin Frič a místo Lídy Baarové si hlavní roli zahrála Dana Medřická. Baarové se podařilo uprchout z Československa zpět do Itálie, kde sehrála ještě řadu rolí a mezi jinými ji obsadil i Federico Fellini do jedné z rolí ve svém filmu Darmošlapové.
O svém životě prohlásila:,, Byla jsem pošetilá,blbá,slávou opilá a proti své vůli jsem se vlastně nepěkně zapletla do dějin". Lída Baarová zemřela v roce 2000 osamělá a plná hořkosti. Pohřbená je v Praze.
Zdenička královna Koloběžka první ilustrační fotografie
Zdeničko má
U Zborova na vršíčku,
vidět je na nebi
jedinou hvězdičku,
Zdeničko má.
Ta hvězdička už zhasíná, na tebe, miláčku, srdce mé vzpomíná, Zdeničko má.
Tvá dušička, jako ptáček,
letí již k nebíčku,
a mě je do pláče,
Zdeničko má.
Jak rád bych chtěl být u tebe,
zlíbat tě tisíckrát,
na cestě do nebe,
Zdeničko má.
U Zborova, tam v zákopech,
z večera usíná,
na retu tichý vzdech,
Zdeničko má.
Proč mi tě jen, zlý osud vzal,
když jsem tě, děvčátko,
nadevše miloval,
Zdeničko má.
Já tobě jen na památku,
pomněnky zasadím,
na naši zahrádku,
Zdeničko má.
Až rozkvete ta kytička,
zlíbám ji na stokrát,
jako tvá očička,
Zdeničko má.
O Zdeničce. Krásná lidová píseň. Znáte celý text? A historii písničky? Legenda: Když se v roce 1917 rotmistr plukovní hudby z Vršovic, Antonín Nývlt, dozvěděl na bojišti
u Zborova, že mu doma ve Rtyni v Podkrkonoší zemřela tříletá dcerka Zdenička, uložil svůj
žal do písně. Ta se zpívá na melodii jeho bratrance majora Vosičky pod názvem "Zdeničko má"
(U Zborova).
Písničku jsem v originále nesehnal přátelé, kdo ji máte, prosím ozvěte se nebo ji nahrajte na server You Tube.
Zdeniček je hodně a máme je rádi!
Irský ostrov se dělí na Irskou republiku a Severní Irsko (to je součástí Spojeného království Velké Británie a Severního Irska). Severní Irsko užívá podle Velké Británie jako měnu libry a míry uvádí v mílích, stopách a palcích, zatímco v Irsku se setkáte s mírami, na které jste zvyklí, a oficiální měnou je euro.
