Áji je šťastná i na fotografii |
Před sebou vidím své rodiče, maminka krásně tančila, byla menší, drobná, tatínek vysoký, zelenooký sportovní, štíhlý typ...
Já stála ,,Tenkrát" opodál, velmi hubená, se silnými skly na ošklivých brýlích, ostříhaná na kluka a snila...Snila o tom, zda budu někdy tančit, zda pro mě někdy přijde ten vyvolený s kouzelnými slovy:,,,Smím prosit?"...Nebyla ve mně závist, jen velká touha být někdy tou, která má tanečníků ,,plný" taneční pořádek...
Snad ta velká touha i snažení, zapomenout na nemoc, způsobila, že jednoho večera jsem stála na tanečním parketu v matčiných slavnostních šifonových šatech a tančila... Tančila celou noc... V nádherných šatech, s dlouhými vlasy, místo brýlí kontaktní čočky a v rozzářených očích radost a očekávání čehosi, co jsem neznala... A na takovou noc nelze zapomenout... Díky,příteli,že jsi mně dal přivonět ke květině, která je v mé ,,kouzelné" skřínce"...
Tenkrát, tenkrát voněl čas a jak koně bílý koně běžel kolem nás...