Příroda a zdraví, Dobré jídlo. Jídlo a výživa. Kuchařské umění v Česku. Hovězí roláda a šťouchaný brambor.

Hovězí roláda, šťouchaný brambor

Stres není jednoznačně škodlivý a v boji o biologické přežití byl naprosto nezbytný. Protože je však určen k záchraně holého života, vybírá si také velkou daň.

MUDr Radkin Honzák

 Máme stejnou genetickou výbavu, jakou měl paleolitický člověk, který se pohyboval původně po savanách, živil se listím, bobulemi, žouželí, občas něco ulovil a jak dokazují archeologické nálezy, nepohrdl ani mršinami. Byl urostlý, v průměru 170 cm vysoký a protože živočišnou potravu pojídal s kostmi, byl i dobře zavápněný. Patrně netrpěl žádnými civilizačními neduhy a již před 15 000 roky se začal přátelit se psy, jejichž přítomnost a přízeň mu dodnes zvyšuje plazmatické koncentrace hormonu důvěry - oxytocinu.

Pak přišel neolit s vynálezem zásob, pěstováním kulturních plodin a pastevectvím, vytvářením větších aglomerací v úrodných oblastech (až do jejich „vybydlení“ s nutností hledat nové lokality) a v důsledku toho i s komplikovanějším sociálním rozčleněním. Pěstování obilí vyhubilo velkou část populace trpící závažnou formou lepkové intolerance, války, hladomory, epidemie, klimatické změny a přírodní katastrofy si také vybraly svou daň. Za prozatím nejasných okolností Cromagnonský člověk vymazal z knihy živých neandrtálce. Lidstvo přežilo několik nepříznivých období, kdy se počet jeho příslušníků pohyboval na hranici možného vyhynutí, nicméně díky své agresivitě, inteligenci a schopnosti adaptace posléze zaplevelilo celou Zemi.
Začalo také žít v podmínkách, pro které nebylo stvořeno. Napadá mě ryze akademická otázka, zda vyšší výskyt depresí v polárních oblastech s nepřirozeným světelným režimem, nemohl být vlastně modelem první civilizační choroby.
Protože: o čem jsou civilizační choroby? Podle mne o tom, že člověk, který sám sebe pyšně označil za tuplovaně rozumného (Homo sapiens, sapiens), žije v rozporu se svým fyziologickým nastavením, se svou přirozeností, se svými reálnými možnostmi, z velké části determinovanými geneticky, a to až za hranicí schopnosti přizpůsobit se. To platí jak o nadměrném přísunu čehokoli nutného a potřebného, tak o jeho nedostatku. Navíc si tohoto rozporu nemusí být vědom.

Zatímco člověk byl docela dobře vybaven k tomu, aby vzdoroval nepříznivým biologickým podmínkách (vyplývá to jednoznačně ze skutečnosti, že je zatím všechny přežil), je otázkou, jak dalece je připraven a schopen čelit psychosociálním tlakům a k nim přistupujícím biologickým zátěžím, které si sám připravuje (např. přelet přes časová pásma). Všechny tyto okolnosti se pokoušely od nepaměti regulovat nejrůznější mytologické, náboženské, filozofické, či právní systémy se svými výklady, kodexy a vymáhanými předpisy. Vesměs marně.

Jako celostně biopsychosociálně uvažující psychiatr neodděluji „tělo a duši“, takže za civilizační problém považuji nejen neurotické obtíže, ale také třeba obezitu a její zrcadlový obraz, mentální anorexii, protože ačkoli neolit nepamatuji, neboť jsem se narodil trochu později, jsem přesvědčen, že tyto problémy se tehdy nevyskytovaly; dnes se na jejich řešení psychiatrie podílí a nikdo nepochybuje, že mezi psychosomatické civilizační choroby patří. Na druhé straně už naprosto bezpečně vím, že během druhé světové války, kdy byl podstatně omezen přísun potravy, v našich zemích významně poklesl výskyt obezity i cukrovky. Dokonce ani mentálních anorexií nebylo tolik.

Pokud se týče „velké psychiatrie“ zaměřené na psychózy, mám za to, že v této oblasti se civilizace žádným výraznějším způsobem nepodepsala, o čemž svědčí výsledky discipliny označované jako transkulturální psychiatrie, jež se rozvíjí více než jedno století. Původně se jednalo o sběr kuriozit a přední psychiatři, když se nasytili na domácí scéně, jezdili sledovat, jak vypadá fenomén šílenství jinde ve světě. Objevili tak mnoho podivuhodných klinických projevů, od amoku, přes koro, hexe, spells, windigo, negi-negi, dhat, piblokto, susto, latah a další. Nicméně od 60. let minulého století Ari Kiev jako první mapoval svět křížem krážem a konstatoval, že přes rozdílné etnické, klimatické, ekonomické, sociální a další podmínky, schizofrenie se vyskytuje ve všech sledovaných oblastech přibližně u 1 % populace a melancholie (tak se tenkrát označovala těžká depresivní porucha) u 6 %.

Jestliže byla v 70. letech v USA zjištěna schizofrenie u 4 % pacientů, byla to jen a jen chyba diagnostiky, která se od té doby zásadním způsobem zpřesnila (jen pro ilustraci, v jednom výzkumném projektu z té doby byla schizofrenie definována určitými příznaky s poněkud surrealistickým dodatkem: …a na její diagnóze se shodnou tři zkušení psychiatři). Ve vztahu k narůstající dlouhověkosti přibývá demencí, což je a ještě více bude velký problém. Ostatní psychické poruchy byly dílem místního folklóru, který byl lokálně dost stabilní, místo od místa se však významně lišil. Výkladový model se však shodoval: jednalo se většinou o reakce na nezvládnutý stres, které se manifestovaly poruchami vnímání, prožívání a chování, jež přerostly tolerovaný sociální rámec té které kultury. Tedy také o civilizační choroby.

K bouřlivým a dramatickým projevům staré egyptské a posléze starověké, středověké a moderní evropské civilizace patřila hysterie, popsaná již v papyru Kahun (přibližně 1800 př. Kr.): „žena, ač čivy zdravé má, nevidí, ač údy zdravé má, pohnouti jimi nemůže“. To byly hysterické obrny, jak senzorické, tak motorické. Završením a korunou klinického obrazu byl velký hysterický záchvat podobající se epileptickému grand mal s tonicko klonickými křečemi, s tím rozdílem oproti skutečnému, že postižená osoba se ani nepomočila, ani nepokousala, ale končila vypjatá v „opistotonu“ (hysterický oblouk) opřená o podložku jen patami a zátylkem. Egyptští lékaři připisovali tento stav děloze, která se utrhla ze svého místa a putuje po těle, kde způsobuje všechny obtíže.
 Tuto koncepci převzala také antika, která poruše podle dělohy (hysteron) také dala jméno. Nejběžnější léčebné postupy spočívaly ve vykuřování dělohy (ještě na konci 19. století se prodávaly pesary pro domácí vykuřování), doporučování různých typů životosprávy, ale především sexuálního života a těhotenství. Omočil si i Platón, který rozhodl, že „děloha je zvíře, které si přeje být oplodněno“.
Středověk s návratem k démonologii usoudil, že pacientky jsou posedlé ďáblem a spolehlivým prostředkem k jeho vymítání byla vaginální soulož. V Itálii dokonce existovaly mužské mnišské řády, které to měly v popisu práce, což za epidemií této poruchy, muselo být náročné povolání. Doba osvícenská považovala tyto příznaky za poruchu morálky, teprve francouzský neurolog Charcot stanovil diagnostické rozdíly mezi epileptickým a hysterickým záchvatem a jeho žák, Sigmund Freud, došel k závěru, že se jedná o potlačené sexuální trauma a léčil je svou metodou - psychoanalýzou. Vždy se však jednalo o zřetelnou psychickou či psychosomatickou manifestaci diskomfortu, frustrace, traumatizace, nepohody a dalších subjektivně nepříjemných pocitů a emocí. To už není o biologii, ale o psychosociální oblasti.

V době, kdy jsem studoval, patřila diferenciální diagnóza mezi epilepsií a hysterií do základu pregraduálního studia a když jsem nastoupil do psychiatrické léčebny, vídal jsem čerstvé případy hysterie několikrát týdně. Kromě uvedené symptomatologie se objevovala ještě pestrá paleta nejrůznějších tělesných bolestí bez příslušného organického nálezu, několikrát jsem narazil na pacientku s „falešným těhotenstvím“ (falešnou březost mohou mít také mohou mít chovné fenky psů, které tak dokazují, jak se „sblížily“ s člověkem), vesměs šlo však o dramatické prezentace, přehánění emočních projevů a manipulační tendence. Pokud jde o femininum uváděné v těchto souvislostech, je to o většině; nicméně muži touto poruchou trpěli také, to věděl již Galenos. Cum grano salis lze sumárně říci, že se jedná o osoby, které nezvládly problémy svého života a řešily je podvědomě „útěkem do nemoci“.

Tato „choroba-nechoroba“ v posledních dvaceti letech téměř zcela vymizela, spolu s ní také dramatické průběhy nejrůznějších kuriózních nemocí (což transkulturální psychiatři přisuzují nastupující globalizaci) a vše se rozplizlo do obrazu lehkých a ne zcela jasných, mdlých a nemastných - neslaných depresí, jejichž prevalence se odhaduje na 18 % (oproti 6 % těch skutečně těžkých) a především do skupiny „somatizačních (funkčních) poruch“, kdy pacienti si stěžují na nejrůznější obtíže, pro které lékaři marně hledají jakýkoli organický podklad. Těchto nemocných je přibližně 25 % v čekárnách praktických lékařů, u gastroenterologů je jich plná polovina (již Franz Alexander napsal, že břicho je nejzvučnější rezonanční deskou emocí) a v rámci dualistického modelu medicíny - nemoc je porucha provozu „rozumného stroje“ - se dožadují dalších vyšetření, které by tuto poruchu odhalily, přestože skutečná příčina leží především v psychosociální oblasti, ale do jejího řešení se nikomu nechce.

Krutým příkladem skutečné civilizační nemoci je stresový infarkt, který namodelovali již před padesáti roky u primátů vědci v Suchumi, který shrnuji s omluvou za antropomorfickou terminologii a určitou simplifikaci. Primáti žijí v tlupě, která má čitelné sociální uspořádání: v čele stojí „král“, nejzdatnější samec, který tlupu vede a má všechna práva. Nikdo se nedotkne potravy dříve než on, totéž platí o jeho vztazích k samicím a ostatních privilegiích. Také agrese se šíří shora dolů. Na krále se tlačí skupina „šlechticů“ pretendujících na trůn a na periferii je „proletariát“ - skupina nejohroženější ztrátami v boji a nedostatkem potravy. Vyroste-li některý ze šlechticů natolik, že si troufne na vedení, vyzve krále na rituální souboj. Vítěz bere vše, poražený se zařadí mezi šlechtu. Vědci vzali krále a umístili ho do malé klícky, kde musel sledovat, jak „nespravedlivě“ se zmocnil jeho nástupce trůnu, zatímco on přišel o všechny výsady. Polovina takto ponížených vůdců dostala infarkt, část z nich na něj zemřela.

To je příběh o ztrátě statutu, ztrátě moci. V přírodních podmínkách se podobná situace pochopitelně neodehrává, v komplikované lidské společnosti však patří mezi běžné. Přitom nemusí jít vždy jen o „moc“, přestože ta patří mezi vysoko ceněné kvality. Jde o celý hodnotový systém a o míře lpění na jeho jednotlivých prvcích. Další prioritou bývá majetek, a to, co není většinou vědomě doceňováno, co však má svou vysokou cenu, jsou mezilidské vztahy. Člověk byl stvořen do smečky a kvalitní vztahy jsou základem jeho sociální pohody a jistoty.

Vedoucí pseudofilozofií současné společnosti je bezbřehý konzum (o tom, jak je to ve skutečnosti s jeho limity, je také současná krize). Skutečný smysl života se kamsi vytrácí. Nasazení při honbě za dosažením stanovených cílů a výsledků a naopak frustrace při jejich nedostatku či ztrátě, může přesáhnout limit fyziologických mezí a z pouhého zrychlení tempa a následného zklamání přerůst až do stresové reakce. Stres není jednoznačně škodlivý a v boji o biologické přežití byl naprosto nezbytný. Protože je však určen k záchraně holého života, vybírá si také velkou daň. Je především metabolicky nesmírně náročný, přetěžuje určité řízené systémy a naopak vypíná ty, které nejsou bezprostředně významné pro boj nebo útěk, nebo pro přežití za krajně nepříznivých okolností, především imunitu. A tak, co bylo výhodné v boji s medvědem, je jednoznačně škodlivé, honím-li se do úpadu za dosažením kariéry, peněz, luxusního zboží, zájezdu na Maledivy, mezitím si naruším základní mezilidské vztahy a nakonec jsem zklamán z výsledků, jež neodpovídají mým původním představám.

Klinický obraz a vyústění nemocí se odvíjí od přetěžovaných systémů. Permanentní adrenergní aktivace zrychluje srdeční akci, zvyšuje krevní tlak i agregabilitu destiček, zhoršuje spánek, což se odrazí ve zhoršení denního výkonu a nutnosti je překonávat s větším úsilím, event. dopingem a původně vratné změny v systému se zvolna fixují. Klasický hypertonik z ulice přichází k praktickému lékaři, když ho začne bolet hlava - a to už se hodnoty jeho TK pohybují v pásmu vysoko nad normu, ani jeho koronární řečiště nebývá v optimálním stavu. Celostní přístup by měl spočívat nejen v aplikaci příslušných farmak, ale také v probrání a úpravě životního stylu. Do toho si však pravý workholik mluvit nedá. Analogické problémy vyvstávají při nefyziologické převaze parasympatiku a ty se pak odrážejí především v trávícím systému.

Shora zmíněná obezita s následným rozvojem diabetu II. typu patří k typickým psychosomatickým civilizačním neduhům. Nejde totiž jen o prostou skutečnost, že máme dostatek energetických zdrojů, ale především o skutečnost, že s nimi neumíme zdravě nakládat. Nehoruji pro návrat k bobulím a žouželi, děsí mě však agresivní reklamní kampaň na sladkosti cílená již na děti, které se podle ní bez svého oblíbeného BLEBLEBLE nemohou přece obejít. Přičteme-li k tomu nedostatek pohybu a vysedávání u monitorů, není se co divit, že nám roste generace osteoporotických tlouštíků, z nichž část se v pubertě rozhodne pro opačný extrém a začne hladovět. To je výsostně psychosomatická problematika, která tu ještě před půlstoletím nebyla.

Schéma všech problémů je přehledné a srozumitelné:
- nepohoda v psychosociální oblasti vyvolává negativní emoce (a zde je nutno si uvědomit, že emoce jsou biologické procesy se svým specifickým odrazem ve vědomí ve formě pocitů). Objevují se tak první symptomy diskomfortu. Regulace může sloužit k úpravě stavu, častěji však k silovému, většinou zkratkovému, překonávání problému. Aktivace řídících systémů vyvolává tělesné reakce, které mohou být už interpretovány jako chorobné příznaky (tachykardie, zvýšené svalové napětí ústící až do cefalgií a bolestí dolních zad), což mobilizuje úzkostnou odpověď, která celý cyklus zpětnovazebně posíluje. Místo úpravy životosprávy nastupuje cesta za rychlým, ale zároveň nejrizikovějším řešením: samoléčba nejčastěji ve formě „sousedské výpomoci“ nějakým anxiolytikem. Druhým krokem je vyhledání lékařské pomoci. Praktický lékař nemá čas, ani erudici na rozplétání klubka psychosociální problematiky a tak místo toho, aby se zaměřil na nemocného, začne „léčit nemoc“. Když jsme nabídli výcvik v psychosomatice praktickým lékařům, dozvěděli jsme se, že jej nepotřebují, protože absolvovali minimum z psychiatrie. Ale psychiatrie tyto problémy bohužel většinou neřeší.

Kromě hamižnosti, lenosti a nadměrnému konzumu je další příčinou civilizačních poruch rozbití přirozeného biorytmu. Antické Řecko rozlišovaly dva typy času: Chronos, rovnoměrně plynoucí kupředu a Kairos, „čas k něčemu“. Byly dny Apollónské a dny Dionýské. Snad ještě výstižněji a přitom poeticky zachytil tuto skutečnost autor knihy Kazatel. Po celá tisíciletí člověk ve dne pracoval a v noci spal, rok byl rozdělen do smysluplných cyklů harmonizujících s přírodním děním. Třeba Lucky (13. prosince), které za zpěvu nenáročného textu: „Jdu, jdu, jdu, noci upiju“, obcházely všechna stavení, byly jakési kontrolorky a jestliže našly někde neuklizený kolovrat, rozbily jej a přízi potrhaly. Kolovrat měl stát již na půdě a doba měla být vyhrazena duchovní přípravě na Vánoce. Dnes nám Vánoce začínají v obchodních řetězcích již v září a za stálého bombardování Rolničkami tam můžeme nakupovat až do tří do rána.

Žárovka převrátila naše noci v jasné dny (a tak trochu s Orwellem: v místa, kde není stínů) a další požehnání zvané virtuální realita umožnilo, že v tuto dobu nemusíme jen pracovat, ale můžeme se přímo nezřízeně bavit. Na světelný smog si nestěžují jen astronomové, ale také lidé s křehčí strukturou spánku. Na druhé straně, sleduji-li spánkový režim svých pacientů, docházím k závěru, že člověk skutečně vydrží víc než zvíře, jen mu dát příležitost. Přelety časových pásem poznamenávají zdraví leteckého personálu a podle slavných Parkinsonových zákonů lze tak bezpečně hubit také stárnoucí šéfy. A není jenom jet-lag, stačí pomatené převážení téhož zboží z jednoho konce Evropy na druhý, počet těžce zraněných a mrtvých na silnicích není statisticky zanedbatelný.
Z ničím nekroceného hedonismu vyrůstá u nás v posledních dvou dekádách rozsáhlý a zatím vůbec neřešený problém: drogová scéna (vznešeně: závislost na psychotropních látkách). Její regulace patří více do sociální sféry, nicméně její následky těžce odnáší medicína. Ale to je téma na samostatné pojednání.

Lidská práva jsou vzácná komodita. Prosadí-li jejich zastánci další bezbřehé rozšiřování „práva na všechno“ bez odpovídajících povinností, lze při lidské chamtivosti očekávat jednosměrný vývoj směřující k uspokojování nikoli Aristotelských potřeb, ale stále narůstajících přání, jejichž uspokojování bude čím dál, tím problematičtější. Špatné sociální zakotvení v neúplných nebo šíleně kombinovaných rodinách je ideálním podhoubím patologie. Z části neuspokojených se stanou anarchisté nebo extrémisté, nepřizpůsobiví občané, členové sekt, nebo „nemocní civilizačními chorobami“. Sociologicky tento vývoj popsala až do konečných fází ve slavné oberlinské přednášce Hannah Arendtová. Po pádu přirozené autority přichází ke slovu demokratická společná shoda, pokud se neudrží, nastává anarchie přecházející v násilí a tuto situaci pak řeší diktatura se svými jednoduchými recepty na všechno. Z tohoto rámce se medicína nevyvlékne, ale dobře jí tam rozhodně nebude (viz program T44 spočívající v likvidaci „méněcenných“ osob německými lékaři, nebo sovětské zavírání disidentů do blázinců).

Nemá-li medicína bezbranně přihlížet a pasivně se tak podílet na sociální degeneraci, jejímž jedním symptomem jsou i civilizační choroby, měla by se postavit mimo konzumní proud dirigovaný farmaceutickými společnosti a jasně a nekompromisně vymezit, co do její kompetence patří, a co ne (například implantace silikonů by nemusela patřit mezi život zachraňující výkony!). Jinak nezbývá, než souhlasit s myšlenkou, že už jen nějaký Bůh to může zachránit.



Zdroj: Osobní příspěvek autora MUDr. Radkin Honzák, CSc. 

Příroda a zdraví. Chcete prožít pocit štěstí a radosti? Choďte na houby. Zdravě unavený, ale šťastný den. První křemenáče!

První houby. Křemenáče.

Krajina v zimě. Cesty k domovu. Nejsvětější Trojice u Trhových Svinů a Boží Muka

Fotografie zimní krajiny od Pavla
V popředí Boží Muka

Cestička k domovu, známě se vine, hezčí je, krásnější, než všechny jiné...a kdybych ve světě Bůh ví kam zašel, tu cestu k domovu vždycky bych našel

i kdybych ve světě smutně se míval,

na téhle cestičce, vždy bych si zpíval...

Cestička k domovu

Krajino, krajino my tebou kráčíme a jsme u vytržení tvou barevností

Bílé břízky cesty kolem se vine z lesa v pozdním létě (od Pavel Kysela)
si klikněte pro zvětšení obrázku.

Břízky bílé, břízky u cest, v stráni, splňte srdce tiché přání: Zdobte krásnou českou zemi, po dlouhé, dlouhé pokolení...nádherná cesta, krásně lemovaná břízkami...

Spánek a paměť - synapse a vědecké objevy. Spánek je nějakým způsobem propojený s pamětí!

Západ slunce nad krajinou...tam
kam chodí slunce večer spát....

MOZEK, SYNAPSE a SPÁNEK

Vědci za použití moderních přístrojů sledovali, jak se formují synapse (spojení dvou neuronů v mozku), když tělo spí. Zjistili, že ani velmi intenzivní snahy něco se přes den naučit nemohou nahradit spánek. Již dávno se vědělo, že spánek je nějakým způsobem propojený s pamětí.
Vědci se ale přeli o to, co se v mozku při spánku ve skutečnosti děje. Studie amerických a čínských vědců konečně odhalila, jak mechanismus paměti vlastně funguje.
Pokusy byly prováděny na myších. Odborníci je nejprve naučili něco nového a potom nechali jednu skupinu myší spát. Pomocí mikroskopu pak sledovali, co se děje v jejich mozcích. Zjistili, že u myší, které spaly, se vytvořilo o hodně více synapsí než u myší, které vědci spát nenechali. Ty, které si mohly odpočinout, se tedy naučily daleko víc.

Spánek pomáhá odbourat toxiny, které se v těle během dne nashromáždí po usilovném přemýšlení. K oběma těmto spánkovým „funkcím" je však potřeba hlubokého spánku. Pokud máme spánek přerušovaný nebo neklidný, vytvoří se nám synapsí daleko méně.

Dostatek spánku mimo jiné pomáhá k prevenci různých onemocnění, s předpokládanou stresovou a psychosomatickou poruchou jako je například rakovina nebo cukrovka, a lidé jsou po dobrém spánku navíc méně náchylní k infekcím a obezitě.
Civilizační změny lidského chování dokáží biorytmy pěkně rozhodit! Víte jak je to možné? Proč nespíme dobrým hlubokým spánkem?

Paměť už tolik nepotřebujeme? To ne! Máme internet a vyhledávače přece! Mobilní internet pokud vím co se chystá, bude jistě sloužit i reklamě.

A z reklamy se hloupne a nespí...

Poznámka: spánek se studuje už dlouho a závěry byly už známé roky....ovšem přišlo léto a tak se hodí téma odpočinku a spánku. Píšou to všude v tisku, síti internetu a na webu.


Zdroj: sociální sítě


#spánek #paměť #zdraví #příroda #psychosomatika #civilizace #odpočinek #reklamy #mobilní internet

Oko do duše okno Nejvíce ceněna je oduševnělá krása

Sissel

Nejvíce ceněna je oduševnělá krása ženy, ta s věkem nemizí, naopak je osobnostní kvalitou.

Večírky, kde je vaším společníkem alkohol, cigarety a velké množství jídla, jsou pro vaši pleť pohroma. Věřte, že ráno po probdělé noci pro vás nebude nejlehčí. Co všechno vám hrozí a jak z toho ven?

Jak se cítíte a vypadáte po večírku, zjistíte ihned po probuzení. Bolí vás hlava z nevyspání a v zrcadle se na vás dívá cizí obličej. Bledá až šedá pleť, oteklá víčka, kruhy pod očima...

KVŮLI ALKOHOLU A KOUŘENÍ PLEŤ STÁRNE

Co s vaší pletí udělá zvýšená konzumace alkoholu a kouření nebo jen dlouhodobý pobyt v zakouřeném prostředí? Dojde k okamžitým a pak i dlouhodobým změnám na kůži.

Kvalita kůže je ovlivnitelná především obsahem vody a alkohol působí jako čerpadlo, které ji odsává. A protože pak trpíte dehydratací, je váš obličej nepěkně oteklý, nejvíce okolo očí. Navíc alkohol rozšiřuje cévky a zvýšeným prokrvením se do kůže dostanou další toxické látky, známé volné radikály. Dlouhodobé holdování alkoholu snižuje obsah bílkovin v kůži, a proto pak pleť ochabuje a předčasně stárne.

Cigaretový kouř je podobná pohroma pro naši pokožku – a to jak nárazově, tak dlouhodobě. Pokožka se kvůli němu vysušuje a je podrážděná. Jen těžko udržuje svoji pevnost. Cévky se smršťují a snižuje se prokrvení pleti, která pak postrádá výživu a je bledá. Nikotin zvyšuje riziko vzniku usazenin v cévách. Oxid uhelnatý ze zplodin se váže na krevní barvivo a snižuje prokrvení kůže. Dehet zvyšuje množství volných kyslíkových radikálů, které pak mohou vážně poškozovat buňky těla, a další složky cigaretového kouře nikotin a benzpyren snižují obsah vitaminu A a C v kůži.

Dlouhodobě má cigaretový kouř vliv na úbytek kolagenních vláken, a proto urychluje stárnutí kůže. Vznikají kuřácké vrásky, které se tvoří na horním a dolním rtu. Zhoršuje se místní prokrvení a volné kyslíkové radikály pronikají do povrchových i do hlubších vrstev kůže. Pokožka postupem času hrubne.


Po probdělé noci se spoustou alkoholu a vykouřených cigaret
se kůže potýká s relativním přebytkem a posléze nedostatkem vody, zhoršuje se prokrvení, zvyšuje se obsah toxických látek a vyčerpávají se obranné a obnovovací mechanismy. Kůže je vysušená, bledá, povadlá, může se více olupovat a zvýrazní se vrásky a rýhy.

Tyto "hrůzy" můžete zmenšit s pomocí kosmetických vychytávek. Ještě než se pustíte do oprav pleti, uvařte si bylinkový detoxikační čaj. V popíjení nealkoholických tekutin pokračujte celý den, protože voda je to, co nejvíce vašemu organismu právě chybí. Velmi příjemně vás probere sprcha celého těla a především hlavy. Pak se zabalte do županu a vrhněte se do nápravy škod na pokožce.

Zaujalo mne něco o péči o pokožku kolem očí. Ta je však velmi citlivá a spíše je odrazem celkového stavu únavy a hydratace organizmu. Především doporučuji  odpočinout si  tekutiny doplnit - ne alkohol atd.

MYSLIVOST: Myslivecká videa - Vysoká zvěř

Měření sil mladých jelínků

MYSLIVOST: Myslivecká videa - Vysoká zvěř:

"PF 2017
Ke shlédnutí je tu zajímavé video, přátelé přírody a myslivosti. Je tu konec roku a poslední hodiny už odbíjí. S přáním hodně úspěchů a mysliveckých zážitků všem přejí autoři

PF 2017"



Zvířátka jsou tady  →→   MYSLIVOST!

BONA FIDES: Máme oči které vidí krásu

Horské scenerie přírody

BONA FIDES: Máme oči které vidí krásu: "Fotograf není přístroj, ale je to vidění světa očima člověka, ne jen přístroje. Dnešní digitální fotoaparát software a programy na úpravu fotografií dokáží v hlavě inteligentního člověka s emočním smyslem pro krásu místa, chvíle setkání s přírodou i sám se sebou zachytit svět co vytváří roční doby. Zima je v tomto obzvlášť zajímavá. Bílé sochy mluví o větru i mrazu. Hovoří o jejich působení na floru, stromy, sněhové závěje, bariery, cesty.
Významný je účinek ostrého čistého horského vzduchu, jasného světla a sněhu. Odpočine si depka mozkových center a noční únava prohloubí spánek. Uklidňuje. Hovoří s námi a nabudí energii."

Martinske Hole II.

Přidat popisek

Přidat popisek

Pokračování horského pobytu na Slovensku
Martinské Hole Zima - lyžování a rekreace

Winter Park Martinky

Fotografie z Martinske Hole. 

Winter park Martinky je lyžařské středisko na Slovensku . Leží na severu země, v Žilinském kraji, nad obcí Martin , v pohoří Malé Fatry , v nadmořské výšce 1150 - 1456 m. Winter park Martinky je unikátní tím, že je zde v zimě hlavně přírodní sníh. Až do roku 2008 nebylo potřeba umělého zasněžování.

Winter park Martinky je ideálním místem jak pro začátečníky tak i pro pokročilé lyžaře. K dispozici je tu celkem 13 km sjezdových tratí. 5 modrých a 4 červené. Na vrchol vás vyveze jeden ze 6 vleků a sedačková lanovka. Celková kapacita přepravy je 6120 osob za hodinu.

Pro snowboardisty nabízí Winter park Martinky 480 m upravených tratí nebo u sjezdovky Javorina Snowboardpark s bordercrosem a slides. Pro rodiny s dětmi tu je dětský vlek a možnost využití lyžařské školky. Pro klasické lyžování je připraveno na 16 km běžeckých tratí. Winter park Martinky nabídne také skiservis, školy lyžování a snowboardingu, půjčovnu lyží, možnost stravování, bezplatný Hot sport s WiFi připojením. Možnost ubytování je ve městě Martin . Sezóna ve středisku Winter park Martinky začíná v prosinci a končí v květnu.

V okolí se nachází například Termální koupaliště Veronika - Rajec zhruba 15 km, Chata pod Chlebom zhruba 18 km, Chata pod Suchým zhruba 12 km, Termální koupaliště Stráňavy zhruba 10 km, Vodní dílo Žilina zhruba 13 km, Lyžařské středisko Vrátna zhruba 20 km, Snowland Valčianska dolina zhruba 9 km, Lyžařské středisko SkiPark Ružomberok - Malinô Brdo zhruba 32 km, Lyžařské středisko Javorinka Čičmany zhruba 28 km, Lyžařské středisko SKI Mojtín zhruba 33 km Zdroj: cs.tixik.com

Hory našich sousedů. Slovensko Martinské Hole.

Slovensko Martinské Hole.

Slovensko Martinské Hole.

Nemusíme do Rakouska. Sice Alpy jsou krásné hory a dost vysoké, máme ovšem možnost navštívit sousedy, kterým rozumíme. Přidávám pár fotografií Slovensko Martinské Hole.
Martinské hole nebo lidově pouze Martinky je lokalita a stejnojmenné rekreační a turistické středisko v Lúčanské Malé Fatře. Nachází se západně směrem od města Martin na jižním svahu vrcholu Krížava. Zdejší středisko zimních sportů (lyžařské středisko) na Martinských holích nese nejnověji název Winter Park Martinky (předtím Lyžiarské stredisko Martinské hole), letní středisko Summer Park Martinky.
Winter Park Martinky
Lyžařské středisko se nalézá v nadmořské výšce 1150 až 1456 metrů a nabízí 11 lyžařských sjezdovek. V březnu roku 2008 město Martin lyžařské středisko prodalo, na začátku roku 2009 byla vyhlášena veřejná soutěž, jejímž předmětem bylo urbanisticko-architektonické řešení rekreačního areálu.
První zmínka o Martinských holích v souvislosti s využíváním místa pro lyžařské a turistické aktivity pochází z roku 1921 z období kdy byl založen Klub československých turistů Sokol. V době druhé světové války byly všechny chaty a objekty vypáleny. První lyžařský vlek zde byl postaven v roce 1957 a sedačková lanovka v roce 1974.
Zdroj: cs.wikipedia.org

Léto mé léto mé já tě vítám. Historie našeho mládí, Příroda a zdraví, Jahody, Léto

Jahody jako malované...

Jahody a ta pohoda u vody to je léto

Květiny u cestičky, koláče od babičky,
ty sladké, borůvkové, ten nejsladší je pro mne, já to znám, já to znám.

Lesy jsou plné hříbků, zem vlahá od polibků dešťů, ty spásu nosí, volají kluci bosí, já to znám, já to znám.

Léto mé, léto mé, já tě vítám,
léto mé, nádherné, krásný čas.
Báječných teplých dnů, já je sčítám,
léto mé, léto mé, jseš tu zas,
léto mé, léto mé, jseš tu zas.

Květiny u cestičky, koláče od babičky,
ty dobré s jahodami, ten nejsladší pak dá mi,
já to znám, já to znám.

Léto na pláži...mořské samozřejmě

Kachny se kolébají, venku si děcka hrají, rybáři na úsvitě, slunce jim hází sítě, já to znám, já to znám.

Léto mé, léto mé, já tě vítám,
léto mé, nádherné, krásný čas.
Báječných teplých dnů, já je sčítám,
léto mé, léto mé, jseš tu zas,
léto mé, léto mé, jseš tu zas.

Léto mé, léto mé, já tě vítám,
léto mé, nádherné, krásný čas.
Báječných teplých dnů, já je sčítám,
léto mé, léto mé, jseš tu zas,
léto mé, léto mé, jseš tu zas.

Co proti nachlazení při chřipce kašli Přírodní suroviny bylinky lípový čaj celer i podběl lékařský

Lipový květ i čaj to je léčivá síla

LÍPA:
 Působí léčivě na spousty chorob. Lipové listy se dříve vkládaly do úst, aby se zabránilo tvorbě puchýřků, šťáva z nich měla zabránit vypadávání vlasů. Ano, jistý drobný efekt v tomto případě lípa má. My ale víme, že aftů v ústech se daleko lépe zbavíme pomocí borůvek. Listy spařené vodou a smíchané s vínem se přikládaly na končetiny při svalových křečích a na popáleniny (k těmto účelům se listy - jen bez přídavku vína - používají i dnes). Koupel v odvaru z lipového květu dá kůži jemný zlatavý nádech. Lipový květ vyvolává pocení a rozpouští hleny. Proto se používá především jako podpůrný prostředek při horečnatých onemocněních, jako je nachlazení nebo onemocnění chřipkou. Nejúčinnější je čaj - pojďme se ho naučit připravit...

Na chřipku je nejlepší lipový čaj

Příprava čaje: 1 lžičku lipového květu přelijeme šálkem horké vody a necháme asi 15 minut louhovat. Můžeme osladit medem. Užívá se 3 až 5x denně.

LIPOVÉ BONBONY PROTI KAŠLI

Mravenec ví své co potřebuje civilizovaný člověk se učí

Ingredience: 120 g medu, 100 g krystalového cukru, 2 lžíce velmi silného lipového čaje, šťáva z poloviny citronu. Postup: Med, krystalový cukr, lipový čaj a citronovou šťávu vaříme tak dlouho, až při zkoušce drátěným očkem získáme tzv. velkou perlu. To znamená, že kapka cukru s medem na talíři tvrdne. Pak hmotu vylijeme na navlhčenou nebo namaštěnou desku, mokrým nebo namaštěným nožem krájíme na kostičky a po ztuhnutí ji ukládáme do sklenic pod víčko, aby nezvlhly. Lipové bonbony jsou velmi dobré proti kašli a při nachlazení.

Co ještě pomáhá proti nachlazení?

Při chřipce a nachlazení doporučují lékaři dodat tělu co největší množství vitaminů. Většinou jíme pomeranče, citrony nebo kiwi. Opravdovou bombou je ale obyčejný celer. Kromě vitaminů skupiny B, C, K, A, E, obsahuje i draslík, hořčík, chrom, sodík, železo, zinek a vápník.

A vybíráte-li čajovou směs, dbejte na to, aby obsahovala podběl lékařský. Jeho léčebné účinky znal už starořecký lékař Hippokrates - tišil jím prý suchý kašel.