Jak to vidí Alexander Tomský
Politolog a nakladatel. Po studiích mezinárodních vztahů na London School of Economics a tomistické filosofie na London Institute of Education pracoval jako politolog v ústavu Keston College, kde se specializoval na výzkum církve a státu, státního ateismu a náboženské opozice ve střední Evropě (1980 – 86), od roku 1983 profesor sovětologie a evropských politických dějin.
Poznámka autora webu: lepší je to slyšet v radiu, ale kdo jste nestihli, alespoň PŘEPIS...čtěte pečlivě, má to grády.
--------------------
Hezký den ve čtvrtek 9. října přeje Daniela Brůhová mému prvnímu hostu, jímž je publicista a politolog Alexander Tomský.
Alexander TOMSKÝ, publicista, politolog
--------------------
Dobrý den.
Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak se vám vstřebávala ta ranní mlha, která padla v Praze?
Alexander TOMSKÝ, publicista, politolog
--------------------
Tak mlha je krásná věc, že jo, sama o sobě, já myslím, že všechno je krásný, co nám příroda daruje. Je to taková zvláštní houně, je ticho, že jo, ty zvuky jsou ztlumený, akorát mě mrzí, že v té Praze je tolik smogu v té mlze, to by nemělo být.
Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale na mlhu vy jste zvyklý z Anglie.
Jistě, tam jsou mlhy běžný, poněvadž je to ostrov a ostrov velmi vlhký, ostrov, nemá hory vlastně a pořád od toho moře, že jo, to vlhko a ...
A co ten smog?
Ten smog tam ovšem není. Tam jezdí autobusy a taxíky na plyn a většina lidí má katalyzátory, že jo, dlouhodobě jako u nás, ale nějak ty vozy jsou čistší tam, skutečně, tady je to hrozný.
Měli bychom se poučit. Témata, která dnes probereme, je například finanční krize ve světě, blíží se možná i k nám, o tom bude mluvit Alexander Tomský. Potom se také vydáme do kina a čekají vás ještě další překvapení, ale začneme tou finanční krizí.
Alexander TOMSKÝ, publicista, politolog
--------------------
No, tak, to je opravdu velmi nepříjemná věc, která se nás týká všech, protože k ní nemuselo dojít vůbec. Ten problém je v tom, že Američané, zvláště Clintonova a později Bushova vláda podlehly takovému, bych řekl socialismu nebo sociálnímu cítění a rozhodli se, že přinutí velké polostátní hypoteční ústavy Fannie Mae a Freddie Mac, že je přinutí k tomu, aby dávaly hypotéky na kraji teda solventnosti, aby posunuly tu hranici, která tam vždycky platila. Ty banky se velmi bránily tomu, respektive ty hypoteční ústavy se velmi bránily, ale neubránily. Došlo k několika legislativám, zvláště v roce 93, 97 a skutečně se ta prosperita šířila tímhle tím směrem do těch, do těch nesolventních hypoték a pak to zkrachlo.
Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy naznačujete, že v Americe vysloveně legislativně ošetřili to, aby mohli půjčovat těm, kteří jsou nesolventní?
Ano, Clintonova vláda se vytahovala celou, celou, vlastně Clinton se vytahoval celejch těch osm let, že umožnil, že rozšířil prostě ten bytovej fond, že ze šedesáti jedna procent Američanů, kteří bydlí ve vlastním, což je hodně, že jo, se to rozšířilo na šedesát pět a Bush v té politice velmi vehementně jako takzvaný nový sociální konzervativec pokračoval a skutečně došlo k těm zákonům. Ten zákon z roku 97 například říká, že můžou reinvestovat, to znamená, zabalit ty špatný hypoteky do jiných balíků a akcií, že jo, a prodávat dál. Navíc je tam, je tam, byl tam zákon, kterej snižoval daně spekulativní, to znamená, že když koupíte za dva miliony dolarů, prodáte za tři, tak z toho milionu nemusíte platit takzvanou capital gains tax, jo, čili všechno tohle to vedlo k tomu, že prostě ty přebytečné peníze, které stát vlastně tisknul v době velké prosperity, šly, šly do těch hypotek a do toho spekulativního trhu, že jo, ten trh prostě byl pokřiven tím státem, tady často po těch dobách těžkého socialismu v Čechách převládá idea nebo myšlenka, že neviditelná trhu, neviditelná ruka trhu, jak se říkalo, je něco zlého, že ten trh prostě je špatnej a že stát musí regulovat. Naopak všechny chyby jsou daný státní regulací.
Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte si, že stát nemá regulovat trh?
Alexander TOMSKÝ, publicista, politolog
--------------------
Takhle, stát má svoji roli. Stát má svoji roli. Stát musí hlídat peníze, aby byly dobrý, nemá tisknout. To, co udělala Evropská unie včera, to je konec eura prakticky, jo.
Proč myslíte?
No, protože, protože porušili ty, ty základní podmínky Paktu stability, to je, to znamená, šedesát procent státního deficitu celkem a tři procenta ročně, že. Jakmile je porušili, tak někteří mohou na úkor těch druhých prostě tisknout a ty solventní na tom budou, na tom, na tom budou špatně, pokud jsou v euru. Doplatí na to Slováci. My to uvidíme hned, já už nevěřím, že Česko přijme euro, jakmile uviděj ten krach Slovenska, no, tak, budou mít příklad, že jo.
Vy nás strašíte.
Já vás nestraším, já straším Slováky, je to prostě chyba. Ministři financí Dánska, Švédska, Anglie už se vyjádřili k tomu, a velice se radují, že nejsou v euru, že jo, takže tohle se prostě nesmí dělat takováhle věc. Stát má makroekonomickou zodpovědnost. To je jeho role. Další role, kterou má stát, je, jsou antimonopolní zákony. Stát musí hlídat, aby ta konkurence byla férová, jinak může, ano, kartel například, čili skupina stejnejch výrobců, pokud má ovšem zboží, který všichni musíme kupovat, pokud nemá, tak je jí to houby platný, takovejch moc není, jo, například sůl by mohla stát sto korun místo deseti a budeme ji kupovat stejně ...
Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Spíš ta elektrická energie možná.
Alexander TOMSKÝ, publicista, politolog
--------------------
Nebo energetika, monopoly, že jo, takže stát by měl hlídat monopoly, aby nebyly vlastně, měl by je hlídat, on to nedělá, že jo, velmi dobře, dokonce sám vytváří monopoly, jste se zmínila o ČEZu. Takže to není dobře. Takže to je ta, ten stát má nezastupitelnou roli v této věci a pak má ještě dalších mnoho jiných rolí, to znamená, musí hlídat, že jo, jaksi musí být ochranou spotřebitelů, že jo, protože nám můžou podstrčit špatný, vadný, prošlý zboží kdekdo, že jo, obchod samozřejmě není nijak zvlášť morální sám o sobě, že jo, každý, když mu teče do bot, tak se snaží nějak z toho vybruslit a potom máme ekologii, že jo. Stát musí hlídat, aby nějaký, nějaký jedy nepouštěl někdo támhle do potoka, že jo, a aby nám nezamořovalo ovzduší, jak nám zamořuje v Praze, jak dneska vidíme, takže ten stát svoji roli, kterou má dělat, neplní a je to na to velmi jednoduchý pravidlo, kdy stát, kam stát smí zasahovat a kam nesmí. Stát nemá podnikat, první věc. A nemá zasahovat do hospodářství jako takového. Všechny věci, který jsem zmínil, nic nestojí, podle toho to poznáte. Stát je legislativní záležitost, nikoliv podnikatelská.
Jenomže kdyby v současné době do té krize ty státy nevstoupily, tak asi hodně lidí ...
No, to je jiná věc.
Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
... bude ve velkých problémech.
Alexander TOMSKÝ, publicista, politolog
--------------------
To je velká otázka, že jo. V Americe sto šedesát šest univerzitních akademiků, ekonomů napsalo dopis proti tomu, aby stát zasahoval, přidalo se k nim minulý týden dalších čtyřicet, prakticky všichni ekonomové s výjimkou jednoho laureáta Nobelovy ceny, který je socialista, Stiglitz, všichni to podepsali a chtěli, aby stát nechal tyhle ty hypoteční ústavy zkrachnout.
Proč?
Protože je to rychlé řešení, potrestá se tím sice nevinné lidi, kteří pod vlivem státu dělali to, co dělali, ale budou potrestáni, budou potrestáni akcionáři a je to to, co ten svobodný trh, že jo, vlastně dělat má. On potrestá každou špatnou iniciativu, každou špatnou investici okamžitě a u těch silnějších až posléze, že jo, prostě pádem akcií a podobně. Ty ústavy by nezanikly celý, někdo by koupil ten zbytek, to dobrý by zůstalo vždycky, zase, to je obrovská zásluha trhu, že to dobrý zůstane, bylo by to laciný, že jo, z osmdesáti dolarů spadne na dvacet, někdo to koupí, že jo, tam ty špatný zahodí, ale těch dvacet dolarů to cenu má. Teď bude stát korumpovat dál, pomoc bude, úředníci, to víme, co to znamená, tak bude i korumpovat, poněvadž bude se to handrkovat o tu cenu za ty špatný akcie. Někdo bude rozhodovat, kolik dáme tomu a kolik nedáme tamtomu, že jo, tak jak už rozhodli, nechali velikou americkou banku Lehman Brothers zkrachnout, že jo, což si Evropani vůbec nedokáží představit, poněvadž u nás opravdu vládnou socialisté všech stran, máme je ve všech stranách, jo, čili to je tragédie, ale vysvětlujte to někomu, že jo, když prostě tady bylo to socialistický myšlení tak zažitý, že prostě se furt myslí, že stát má zasahovat, že jo. On má, ale je to někde jinde samozřejmě, takže to je ten problém v podstatě.
Když mluvíte o tom krachu té největší americké banky, říkáte, že si to neumíme představit ...
Alexander TOMSKÝ, publicista, politolog
--------------------
Že bychom nechali takovou velkou banku zkrachovat?
Ano.
My jsme to měli, IPB jsme tu měli, že jo, problém. Neumíme si to představit a je to ta ozdravná kůra trhu, od toho ten trh tady je, to je ta ruka trhu, kterou má dělat. Každýho hned potrestá.
No, dobře, vy jste rozkryl ten problém v několika vrstvách. Jaká vidíte východiska?
No, východiska je problém, že jo. Ten státní polosocialismus, který tady funguje v symbióze s trhem, je velmi složitý, že jo, pokud by se skutečně panika šířila, no, tak, tak holt stát zasáhnout nějak musí, ale měl by zasahovat tak, aby nedevalvoval peníze, aby necpal peníze do toho, do toho oběhu, protože to už dělal v době prosperity, a proto mají všechny evropské státy tak strašný deficit, protože představte si, že deficit Ameriky je nejmenší ze všech. My tady čteme, jako by ta Amerika byla nějaká, nějaký šílenci, jo, samozřejmě ten deficit už se blíží k šedesáti procentům HDP v Americe a už přesáhl ty tři procenta Maastrichtské smlouvy, no, dobře, ale v Evropě polovina států to přesáhla, Francie to dělá běžně úplně, je to čím dál horší a teď je zlé, a to, co ten stát špatně dělal, tedy že cpal peníze, inflační peníze vlastně v době prosperity, tak teď to bude léčit čím? No, že jich tam nacpe ještě víc, a to zrovna není správně, že jo, ani matematicky, to se dá, jednoduše ...
Správně to není, co z toho vyplývá?
Alexander TOMSKÝ, publicista, politolog
--------------------
No, z toho vyplývá, že se ta krize bude, a nerad to říkám, ale povleče se déle, než kdyby ji řešil trh, jo, takzvaná ta nešťastná ruka trhu by to vyřešila okamžitě pádem těch několika bank, ovšem nevíme, jak by to dopadlo, kdyby došlo k panice samozřejmě, proto to dělají ty státy. Ony vlastně si myslí všichni ti finanční ministři, že prostě zabraňují panice. Oni vědí, že to je špatně tam cpát peníze.
Panice obyčejných lidí i podniků a podnikatelů?
Ne, panice, to, to je už složité, panice mezibankovního trhu v podstatě, který si banka půjčuje jedna k druhému, panice investorů, to znamená, nelze získat peníze emisí, jak se říká česky krásně, vytištěním akcií na burze, poněvadž je nikdo nekoupí, že jo, takže této panice, že jo, která způsobila tu obrovskou světovou krizi v roce 29, tomu se snaží ty státy zabránit. Ve skutečnosti prohlubují tu krizi a znehodnocují peníze, ale to je také, víte, problém psychologický, protože můžete snížit lidem platy? No, nemůžete, že jo. Takže to snížení životní úrovně, musí k ní dojít. V podstatě se očekávat dvaceti až třicetiprocentní snížení úrovně. Když ministr Kalousek řekl, že jsme se nikdy neměli tak dobře jako posledních patnáct let, měl naprosto pravdu.
V jakém horizontu to snížení vidíte?
No, postupně, že jo, to bude trvat, tak, k velikému snížení životní úrovně v Čechách došlo letos, protože od 1. ledna bohužel nešťastná vláda zvýšila DPH na potraviny, což absolutně neměla dělat, poněvadž věděla, že ta krize těch potravina na světě je už o půl roku dřív, čili proč, že jo, dělala takovouhle blbost, takže to neměli dělat a tím to se ještě zhoršilo. V podstatě potraviny zhruba stouply asi o patnáct procent od ledna a k tomu přibyly správní poplatky, poplatky u lékaře a samozřejmě energie, které stouply o dvacet procent a možná dokonce víc, teďka, myslím, od 1. září zase plyn o deset procent, takže, když to všechno sečtete, tak to možná nedělá těch patnáct oficiálních procent, ale dvacet, možná dokonce to bude dělat, poněvadž nejsme u konce roku a kdo nedostal přidáno aspoň těch sedmadvacet procent, minus daň, aby měl dvacet čistýho, tak samozřejmě se mu snížila úroveň. Většině lidí možná o patnáct až dvacet procent. A teď to půjde dál, že jo, tímhle směrem, ale to nejhorší máme tedy za sebou, protože celou krizi způsobil růst energií, nikoli hypoteční krize v Americe ...
Ropa?
Dokud ropa stála dvanáct dolarů, no, to se to žilo, že jo.
No, ale to je hodně dávno, kdy stála dvanáct korun.
No, je to devět let, ale, ale ten radikální růst byl v posledních pěti letech zhruba, se to rozbíhalo čím dál rychlejc na těch sto dolarů, teď to zase kleslo pochopitelně, poněvadž se blíží recese, je menší spotřeba. Zase, vidíte, ten trh si prostě poradí sám perfektně, jo, jen kdyby do toho ty státy takhle nezasahovaly. No, a oni, takže, takže v podstatě, kdybychom to měli shrnout, je to zásahy sociálního státu do ekonomiky, kde nemá vůbec co dělat ten stát, vlastně pomoct chudejm, vlastně to, že se stát stal charitativní institucí je neštěstí v podstatě. On samozřejmě má pomáhat tam, kde opravdu jde o tragédii, ale hádáme se o tu hranici sociální, jo, jestli pomáhat jednomu procentu lidí nebo dvaceti procentům nebo padesáti dokonce, že jo. V Anglii je dva a půl milionu lidí závislejch na pomoci státu, nepracují a pět milionů chudáků z východní a střední Evropy si tam našlo práci, že jo, ale to je podobný u nás. U nás prostě žádnej mladej kluk neveme práci někde ve slepičárně, kde mají Ukrajinku za dvanáct tisíc měsíčně, že jo, to je podobný, že jo, ten stát je bohatej a ještě sociální navrch. A třetí, teda, takže byla to ta chamtivost těch lidí, že jo, spekulativní trh a laciný peníze, strašně nízký úrokový míry, protože nebyla inflace, díky globální ekonomice jsme dováželi laciný čínský zboží, u nás Vietnamci, v Americe jiní, že jo, totéž, čili inflace byla a stát si mohl dovolit dlouho cpát do tý ekonomiky další peníze, místo aby šetřil. Rolí, ekonomickou rolí státu v době sedmi tučnejch let jak ve starém Egyptě, kde byl ten Josef Aramatejský, že jo, kterej říkal, do sýpek, do sýpek všechno, jo, přijde sedm let hubenejch, a to je role státu a ten stát to dělal opačně tentokrát, takže ...
Vysypal sýpky.
Alexander TOMSKÝ, publicista, politolog
--------------------
Nejenom vysypal, ještě si půjčil na další, takže teď budeme mít sedm těch let hubenějších, no, a budem muset si zvyknout, že ta životní úroveň bude nižší, že jo. Budou nižší, co to znamená? Budou nižší příjmy podniků, protože utrácíme za základní potřeby, na základní provoz, energie, jídlo, jo, to znamená, a teda samozřejmě transport, takže koupíme míň toho luxusního zboží a ti, co se tím zabývají tím luxusním zbožím, budou mít menší zisky, pustěj část svých zaměstnanců, že jo, takže bude nezaměstnanost a bude se to vléci, díky tomu, že se to neřeší rychle krachem prostě těch, těch nemocných částí trhu, tak, tak to potrvá.
Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Názory Alexandera Tomského, publicisty a politologa, si můžete poslechnout nejen v Českém rozhlasu 2 Praha, ale také je najdete na Internetu. Od září dokonce i ve zvukové podobě a nově je můžete přečíst jako needitovaný text hned následující den.
Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Pořad Jak to vidí posloucháte na vlnách Českého rozhlasu 2 Praha. Ještě připomenu internetové stránky naší stanice www.rozhlas.cz\praha, tam najdete pořad Jak to vidí jak ve zvukové, tak i v písemné podobě. V písemné ten dnešní pořad najdete hned zítra. No, a my se s Alexanderem Tomským vrhneme na další téma. Já bych ještě trošku v té Americe zůstala. Protože jsme slyšeli takovou novou zprávu, že 17. listopadu má být konec víz do Spojených států. Máte z toho radost?
Alexander TOMSKÝ, publicista, politolog
--------------------
No, tak, samozřejmě. Bezvízový styk je rozšíření svobody, méně byrokracie a také to je snad lacinější ne, když je to bez víza, takže z toho má člověk vždycky radost ...
Co to symbolické datum 17. listopadu?
Alexander TOMSKÝ, publicista, politolog
--------------------
To je určitě vybráno úmyslně, to nebude náhoda, že jo, protože to je to datum, kdy vlastně tady vypukla svoboda nebo její počátek. Je to příjemný. No, tak, to víte, my Spojené státy nějakou ilegální imigrací, jak se dneska říká přistěhovalectví, zřejmě neohrožujeme, je nás jenom deset milionů, kdo chtěl utéct, už utekl, že jo, takže tady už není.
A kdo se chtěl vrátit, už se vrátil.
A kdo se chtěl vrátit, taky vrátil, z těch nelegálních myslím, no, takže já myslím, že to je celkem takový symbolický, jsme v tom NATO a budeme mít ten radar, no, tak, že jo, je to pochopitelné.
Takže konec víz vítáte?
Alexander TOMSKÝ, publicista, politolog
--------------------
Pochopitelně. Já, a přitom já je nepotřebuju, já mám britský pas, kde mám permanentní vízum do Spojených států.
Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Bez problémů cestujete. Já bych teď otočila list a ještě bych se vrhla na jiné téma, které vy možná dobře znáte z Anglie, a to jsou ti fotbaloví rowdies, kteří jsou u nás, k nám jezdí poprat ...
No, jistě, nejenom k nám.
... před různými mezistátními zápasy. Máte nějakou zkušenost z Anglie, protože si myslím, že tam, tam ...
No, samozřejmě, tam to začalo.
... tam to začalo.
Hooligans ...
Přesně.
Alexander TOMSKÝ, publicista, politolog
--------------------
Tam ti chuligáni začali, že jo, i když hooligans je z irského slova a byli to jiní chuligáni v jiném století, jo, ale to je jedno. To jméno se ujalo. No, samozřejmě, je to, je to nevybitá agrese mladých lidí, takových nižších sociálních vrstev, že jo, většinou, ne vždycky, ale většinou a je to veliký problém, že jo, tyhle ty bitky. Já si pamatuju, jak jednou ti Angličani prolomili nějaký koridor v Belgii, bylo spousta mrtvejch, to velmi nešťastná věc. No, já nevím, jestli na to je nějaké řešení, že jo, protože buďto zakázat teda veřejná fotbalová utkání nebo prostě kordon policistů tak ohromný, že převyšují třeba početně tři ku jedné, že jo, tak to je absurdní, těžkooděnci, je to ošklivá věc ...
Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale pak to platíme všichni ...
Alexander TOMSKÝ, publicista, politolog
--------------------
Je to ta agrese, možná, že je lepší než agrese politická. Máme extremní politické strany, že jo, ty jsou neméně agresivní a říkají: "Všechno Čechům," a "Vyvraždit a vybít a tohle," a mávají pěstmi, takže to je možná lepší, ale je to, je to jev moderní doby, kdy skutečně vlastně bych řekl, tak razantně poprvé v evropské historii to dvacáté století začalo pěstovat kult moci, síly, agrese, nacionální socialismus německý, že jo, komunismus, internacionální bolševismus ruský a podobně, že jo, a sám nacionalismus vlastně může vést do extrémů, čili máme tři ideologie, které to působily, kolektivistické ideologie, no, a samozřejmě, sice ty ideology jsme porazili, naštěstí, tak ale něco z toho zbylo prostě, že tu je část mládeže, která nenachází své místo v té společnosti v podstatě. Náboženská společnost devatenáctého století to v podstatě neměla. Ta měla kriminalitu, jako ji máme dnes, to je jedna část, ale tahle ta část druhá, která jakoby kriminální není, ale hledá tohle to vyžití, to tady nebývalo.
Mně připadá, že jste mluvil o agresi, která nějak v té společnosti je a tu a tam potřebuje skutečně upustit ...
No, jistě, tak to je lidská, lidský problém, ano ...
... páru, ventil.
... to je lidský problém, člověk je zlý i dobrý zároveň, že jo, je taková dvojitá obluda, že jo.
A ta esence se ukazuje před těmi mezistátními zápasy?
No, tak, někam to musí jít, že jo, je to neštěstí, no, možná, že je to dobře, rozumíte, já nevím, já na to nemám názor. Já prostě nevím, jestli to není dobře, protože někam jít musí, že jo, a ten stát se brání, ta společnost se brání tedy pomocí policie, ale ne moc dobře. U nás to není tak zlý, že jo, tam u nás nebyli mrtví ještě vůbec.
Ale přesto, jestli to bude tak pokračovat možná, že k tomu dojde.
Nějaká agrese, ta agrese má mnoho forem, já si všímám agrese, agrese verbální například, že jo, když se chovají strašně sprostě. Literatura nám používá sprostý jazyk, četl jsem teď poslední román známého spisovatele, mně to vadí prostě, ta agrese toho jazyka tam.
Vulgarismy.
No, strašný vulgarismy, jako něco samozřejmýho úplně, a filmy, současné filmy, že jo, proč jako, všude postelový scény, všude něco vulgárního, všude nějakej, jak říkají lidově lidi, debil, idiot, jako mimoň, jo, prostě všude nějakej člověk, kterej se nemůže zařadit, je to podivín, chudák a je centrální postavou téměř hrdinskou téměř všech filmů, že jo.
Tím jste připomněl dnešní téma Českého rozhlasu 2 Praha - kino, zdali posluchači chodí do kina. O tom budeme ještě mluvit. Jak je na tom Alexander Tomský?
No, tak, já do kina chodím se svou dcerou, protože sama nechodí do kina, je jí šestnáct a půl, no, už téměř sedmnáct ...
Vybíráte ty filmy vy?
Alexander TOMSKÝ, publicista, politolog
--------------------
No, snažím se, snažím se, ona totiž vybírá taky, že jo, že je pod vlivem reklamy pochopitelně, no, tak, je to špatný. Já jsem opravdu dost znechucen těmi filmy. To je typické pro mojí generaci, protože my jsme vyrostli v šedesátých letech, vlně neuvěřitelně kvalitních evropských filmů. Já jsem miloval Viscontiho třeba, že jo, s tou noblesou těch zámků a celý tý symboliky a toho luxusního života, že jo, aristokracie, on byl sám aristokrat. Byl jsem polského původu, miloval jsem Bajdu, že jo, který ještě pořád filmuje, takže se chystám na ten jeho film ...
Ano, a dobře.
No, viděl jsem jeho francouzskej film Danton, kterej byl úžasnej a už taky nebyl nejmladší, takže to je vynikající režisér a těch režisérů bylo hodně, že jo, ve Švédsku byl ten chmurný Bergman, že jo, ve Francii byl ten zábavný a veselý a komický /nesrozumitelné/, že jo, bylo jich hodně, všichni byli dobrý, u nás byl Forman a Menzl a Němec, že jo, a další. To byla úžasná doba. No, já to pořád musím srovnávat, takže chudáci ti, kterým už táhne na šedesát a kteří tohle pamatujou, že jo, protože, protože mají to srovnání, no, ty filmy jsou špatný dneska, jsou špatný, jsou primitivní, ale to, co mně vadí nejvíc, já jsem byl s dcerou na nějakém českém filmu o rodičích a dětech, a to jsem teda byl naprosto vyděšenej, jo.
Proč?
To byl film, který byl vlastně o ničem, byl naprosto negativní, bylo to o klukovi, který má nějaké problémy se vztahy, nakonec s nějakou žije, ale ta, přijde tam jeho syn, o kterým nevěděl, že jo, a ona se s ním hned vyspí a skončí to špatně, že jo, on prostě se tak plácá v tom životě, nic ho nebaví, vztahy nefungují a ten otec, který se kdysi rozvedl a má na tom nějakou vinu, tak s tím on se chodí po procházkách, ten taky nemá žádnej význam. Jako ten jeho život taky nemá žádnej smysl, taky byl vlastně zbytečnej, všechno je negativní, nic nemá smysl, nikam to nevede, všecko krachuje, no, tak, tohle to není ...
Proč na to chodit do kina?
To není, to není umění, že jo, no, to není umění, že jo.
Myslíte si, že film nebo kvalitní literatura má dávat nějakou vizi, naději, jiskru ...
Vždycky, samozřejmě, ne, samozřejmě, to je nebezpečná věc. Literatura nemá názory. Názory mají filozofové, rozumíte, literatura je umění, umění názor nemá, ale umění přesahuje takovou tu běžnou negaci všedního dne, která, kterou Češi trpí, myslím, ze všech národů kolem nás úplně nejvíc. Nemají ji ani tolik Rakušani, ti mají k nám velmi blízko, ale už třeba Slováci, Poláci, Bavoráci to nemají, a o Maďarech nemluvě, prostě Češi tím trpí, protože ta literatura je tvrdě přízemní, přízemní a v tom přízemním jakoby v tom empirickém hnoji, abych to řekl ošklivě, prostě z toho není východisko. Je to jako ten, jak se jmenoval ten bláznivej baron, baron Prášil, který se chtěl vytáhnout za vlasy sám z bažiny. To prostě nejde. Umělec ukazuje na to, co v životě skutečně je, ale ukazuje i na to, co by mělo být, co má být a tím přesahuje nějak takovou tu ošklivou, stinnou stránku, jo, kterou ten život s sebou přináší. Kdyby život byl skutečně negativní, kdyby ta negativní stránka převážila, tak lidi začnou páchat sebevraždy, že jo, a ona většinou nepřeváží, takže jenom špatné umění nedokáže, nedokáže mít ten přesah, jo, to je velmi těžký formulovat. My jsme byli zvyklí, že tady byl povinný optimismus, povinné, přímo násilí optimismu. Byli jsme zvyklí na to, že literatura byla ideologická. Ne, literatura ideologická není, ale, ale má jít od hloubky.
Má mít přesah. Vy jste to řekl velmi přesně.
Alexander TOMSKÝ, publicista, politolog
--------------------
Ano, protože ten život ho má, jenomže ho musí někdo umět vidět.
--------------------
To je názor politologa, publicisty Alexandera Tomského.
Poznámka autora webu: lepší je to slyšet v radiu, ale kdo jste nestihli, alespoň PŘEPIS...četli jste pečlivě? má to grády a už víte co je to ten přesah?
Read More - Čtěte více : Základy stupidologie
Zdroj:rozhlas.cz/praha
