 |
| Z jarní procházky... |
Jsi jako maják, jež světlo nocí rozlévá,
jsi pro mne přístavem v divoké bouři,
jsi jako vánek, co květem lehce povívá,
jsi plamínek svíce, jež do noci hoří.
Jsi jako oáza, co v poušti karavanu uvítá,
jsi jako studna, pro mne v té poušti,
jsi jako pramen, jež z lesní tůně vytéká,
jsi žhavou jiskřičkou - v kouři.
Jsi jako obláček, jež žhavé slunce lehce ukrývá,
jsi vlahý déšť, za parného léta,
jsi jako motýl, nad loukou z jara co přelétá,
jsi záhonem růží, když vzkvétá.
Jsi jako jitro, co po dlouhé noci přichází,
jsi paprsek slunce, co zahání stín,
jsi jako úsměv, který ti na tváři září,
jsi jako ten úsměv, jež zahání splín.
